Citations pour philo

17. června 2012 v 14:33
Citations de cours
"Le Moi n'est pas maître de sa propre maison" - Freud
"L'homme doit produire les conditions de son propre milieu" - Marx
"L'homme, c'est un animal politique" - Aristote
"Homme=roseau pensant" - Pascal
"Penser, c'est dialoguer avec soi même" - Platon
"L'homme qui médite est un animal dépravé" (dénaturé) - Rousseau
"Le devoir, c'est la nécessité d'accomplir une action par pur respect pour la loi morale, indépendamment de tout intérêt ou de toute inclination affectée" - Kant
"Un misanthrope vertueux, c'est mieux qu'un philanthrope sympathique" - Kant
"Ce n'est pas la conscience des hommes qui détermine leur existence, c'est au contraire leur existence sociale qui détermine leur conscience" - Marx
« Science sans conscience n'est qu'une ruine de l'âme » - Rabelais
« Rêve, c'est la réalisation d'un désir refoulé » - Freud
« Inconscient = petites perceptions » - Leibnitz
« On peut avoir conscience de l'inconscience à partir des fait indirects » - Freud
« Réalité n'est que provisoire » - Einstein
« Le bon observateur, c'est un bon théoricien » - Darwin
« Rien de grand dans le monde ne s'est produit sans passion » - Hegel
« Malheur à qui n'a plus rien à désirer » - Rousseau
« L'homme du désir est celui qui passe sa vie à attendre : il ne peut donc jamais être heureux » - Pascal
« Le plaisir est le commencement de la fin de la vie heureuse » - Epicure
« Une vie de bonheur est possible si on sait se contenter du peu en se contentant des plaisirs simples » - Epicure
« Tout homme qui ne voudrait que vivre vivrait heureux » - Rousseau
« L'homme en proie au désir = éternel insatisfait » - Schopenhauer
« Le désir est l'appétit qui a conscience de lui-même » - Spinoza (c'est le désirant qui fait le désirable, et non pas l'inverse)
« Les passions se préparent dans des grandes rêveries » - Nietzsche
« Quand les Dieux veulent punir les hommes, ils exaucent leur prières » - Wilde
« Quelquefois, il faut plutôt changer ses désirs que l'ordre du monde » - Descartes
« L'homme ni ange, ni bête, ni pur esprit, ni animal comme les autres » - Pascal
« C'est tel ou tel métier qui nous donne un tel ou tel caractère » - Alain
« Habitude est une seconde nature » - Pascal
« La Nature sait mieux que l'homme ce qu'il est bien pour lui » - Kant
« L'oisiveté est la mère de tous les vices, mais aussi de toutes les vertus » - Alain
« La dévalorisation du monde humain va de pair avec la mise en valeur du monde matériel » - Marx
« Le travail acharné n'est que le refuge des gens qui n'ont rien d'autre à faire » - Wilde
« Grâce à la science et à la technique, l'homme pourra se rendre comme maître et possesseur de la Nature » - Descartes
« Emotion esthétique est subjective mais elle n'est pour autant sans valeur » - Kant
« Le beau, c'est le symbole du bien » - Kant
« Toutes les fois que l'idée précède l'exécution, c'est l'industrie » - Alain
« Chassons les poètes de la cité » - Platon
« Sans la musique, la vie serait une erreur, une besogne éreintante, un exil » - Nietzsche
« Quelle vanité que la peinture, qui attire l'admiration par la ressemblance des choses dont on admire point les originaux » - Pascal
« L'art permet de civiliser les hommes en adoucissant les passions » - Hegel
(Bouilleux : « l'art peut être éducateur pour les gens déjà civilisés »)
« L'art joue le rôle de purgation des passions (catharsis)» - Aristote
« L'apparence esthétique peut révéler, montrer ce qui d'ordinaire est invisible, inaperçu » - Hegel
« L'art ne reproduit pas le visible, il rend visible » - Klee
« J'ai mis toute ma vie à savoir dessiner comme un enfant » - Picasso
« Dieu, cet asile de l'ignorance... » - Spinoza
« Si on soumet tout à la raison, notre religion n'aura plus rien de surnaturel et de mystérieux » - Pascal
« Notre connaissance ne peut pas dépasser les bornes de l'expérience, mais Dieu est au-delà de l'expérience » - Kant
« Progrès en sciences ne s'accompagne pas avec le progrès de l'humanité » - Rousseau
« Le Dieu des philosophes, est-il vraiment le Dieu des croyants ? » - Pascal
« La vie pourrait être un songe dont on se réveillerait à sa mort » - Descartes
« Il n'est pas possible de démontrer logiquement qu'il n'est pas bon de détruire l'humanité » - Einstein
« Je ne suis pas logé dans mon corps comme un pilote dans un navire » - Descartes
« Je préfère être un homme à des paradoxes qu'à des préjugés » - Rousseau
« Les convictions sont les ennemis de la vérité plus redoutables que le mensonge » - Nietzsche
« Comment puis-je rechercher ce qui j'ignore, si j'ignore ce que je dois rechercher ? » - Platon
« Préjugé est une ignorance inconsciente d'elle-même » - Platon
« Pour examiner la vérité, il est besoin, une fois dans sa vie de mettre toutes les choses en doute, autant qu'il se peut » - Descartes
« C'est dans son incertitude même que réside largement la valeur de la philosophie » - Russel
« Plus un préjugé est répandu, plus il ressemble à la vérité » - Schopenhauer
« Au point de départ d'une hypothèse, il y a une observation » - Torricelli
« Si l'Etat est fort, il nous écrase, s'il est faible, nous périssons » - Valéry
« La démocratie est le seul régime compatible avec la nature et la dignité de l'homme » - Rousseau
« Démocratie est la tyrannie de préjugés de la foule » - Platon
« Démocratie est une servitude douce, paisible et réglée » - Tocqueville
« Dans sa magnifique généralité, la loi interdit au riche comme au pauvre de mendier et de vivre sous les ponts » - Marx
« C'est l'homme juste qui fait la loi juste, et non l'inverse » - Alain
« Entre la lâcheté et la violence, j'aurais choisi la violence » - Gandhi
« La justice est sujette à dispute » - Pascal
« N'est bonne que l'action désintéressée » - Kant
« Le bonheur, c'est un idéal de l'imagination » - Kant
« Seule la vertu peut rendre heureux » - idéal de l'Antiquité
« Il est toujours préférable de subir l'injustice plutôt que de la commettre » - Platon
« On peut se rendre heureux quelles qui soient les circonstances » - principe des Stoïciens
« Ce qui compte est l'amour/la générosité, pas l'austérité/l'ascétisme » - Jankélévitch
« Liberté : un de ces mots qui chantent plus qu'ils ne parlent » - Valéry
« (Il faut) être libre que l'on soit dans les chaînes ou sur le trône » - Hegel
« L'homme est condamné à être libre » - Sartre
« Il n'y a qu'une seule chose que les hommes préfèrent à la liberté, c'est l'esclavage » - Dostoïevski

Citations d'ailleurs
« L'homme est non seulement un animal social, mais un animal qui ne peut s'individualiser que dans la société » - Marx
« L'homme est un animal raisonnable qui se met régulièrement en colère lorsqu'on lui demande d'agir en accord avec les préceptes de la raison » - Oscar Wilde
« Le freudisme, si fameux, est un art d'inventer en chaque homme un animal redoutable, d'après des signes tout à fait ordinaires ; les rêves sont de tels signes » - Alain
« Les animaux tuent d'autres animaux pour manger. Les hommes tuent d'autres hommes pour rien » - Pierre Bourgeault
« Les animaux supérieurs ne sont jamais atteints de cette maladie qu'on appelle le sens moral » - Mark Twain
« C'est beau d'être vertueux, mais apprendre aux autres à l'être, c'est encore plus beau ... et tellement plus facile. » - Mark Twain
« Sur le plus beau trône du monde, on n'est jamais assis que sur son cul » - Montaigne
« La bêtise est souvent un ornement de la beauté » Charles Baudelaire
« Ce qui compte, ce n'est pas le bonheur de tout le monde, c'est le bonheur de chacun » - Boris Vian
« Si tu veux comprendre le mot de bonheur, il faut l'entendre comme récompense et non comme but » - Exupéry
« Le bonheur, c'est de le chercher » - Jules Renard
« J'adore parler de rien c'est le seul domaine où j'ai de vagues connaissances » - Oscar Wilde
« On a conscience avant, on prend conscience après » - Oscar Wilde
« La culture est un instrument manié par les professeurs pour fabriquer des professeurs qui, à leur tour, fabriqueront des professeurs » - Simone Weil
« L'évidence paralyse la démonstration » - Pierre Reverdy
« Le désir est l'appétit de l'agréable » - Aristote
« Quand un imbécile fait quelque chose dont il a honte, il déclare toujours que c'est son devoir » - George Bernard Shaw
« C'est le devoir qui crée le droit et non le droit qui crée le devoir » - François René de Chateaubriand
« Quand il n'y a plus de toit, il n'y a plus de droit ! » - Abbé Pierre
« La justice est le droit du plus faible » - Joseph Joubert
« La justice, c'est l'égalité » - Alain
« Ne pouvant fortifier la justice, on a justifié la force » - Blaise Pascal
« Deux manières de vieillir : l'esprit qui l'emporte sur la chair, ou la chair qui l'emporte sur l'esprit » - Paul Claudel
« Une théorie peut être vérifiée par l'expérience, mais aucun chemin ne mène de l'expérience à la création d'une théorie » - Einstein
« L'expérience est le nom que chacun donne à ses erreurs » - Wilde
« L'homme courageux est l'homme qui ressent certaines peurs et ne se laisse pas effrayer par celles-ci » - Paulo Coelho
« L'homme exploite l'homme et parfois c'est le contraire » - Woody Allen
« L'inconscient est une méprise sur le Moi, c'est une idolâtrie du corps » - Alain
« Dans la plupart des pays, les citoyens possèdent la liberté de parole. Mais dans une démocratie, ils possèdent encore la liberté après avoir parlé » - André Guillois
« En matière de sexe, la plupart des hommes se prennent pour des dieux. Manque de pot, en matière de sexe, la plupart des femmes sont athées » - Bernard Lherbier
« Un fou qui dit par hasard le vrai n'a pas la vérité » - Alain
« Il vaut mieux se perdre dans sa passion que de perdre sa passion » - Denis Robert
« La passion trouve plaisir et satisfaction dans l'esclavage » - Kant
« En toute œuvre d'art la pensée sort de l'œuvre et jamais une œuvre ne sort d'une pensée » - Alain
« La politique est l'art d'empêcher les gens de se mêler de ce qui les regarde » - Paul Valéry
« La plupart des hommes au pouvoir deviennent des méchants » - Platon
« Il y a toujours deux raisons pour faire quelque chose ; une bonne raison et la vraie raison ! » - Dale Carnegie
« La minorité a quelquefois raison, la majorité a toujours tort » - G.B.Shaw
« Il n'y a qu'une religion, bien qu'il y en ait une centaine de versions » - George Bernard Shaw
« S'il n'existait qu'une seule vérité, on ne pourrait peindre des centaines de tableaux sur un même sujet. » - Pablo Picasso
« La vie? Un jeu de société dans lequel il est difficile de tricher » - Anonyme
« Quiconque ne peut vivre dans la société des hommes ou n'en a pas besoin, est une bête ou un Dieu » - Aristote
« Si l'alcool te gêne dans ton travail, supprime le travail » - Barry
« C'est le chemin qui nous rend heureux, et pas la destination finale » - Peaceful Warrior
 

Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil na Karnotu

12. června 2012 v 16:04
Vše, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil na Karnotu
(nebo skoro)
Tak už jsem na konci téhle... ehm... ulýtlé záležitosti? fantastické zkušenosti? totální blbosti?
Nač si tady vylévat srdíčko. Je to trapný. Dělá to každej. Byly toho plný čítanky. I ten největší záškolák je na konci školy dojatej, do týhle lavice už si mockrát nesedneš a ty lidi okolo už tam neuvidíš, budou ti chybět, v hodinách nebyla vždycky jen nuda, víš, co tě čeká až projdeš těma dveřma ven ze školy? Novej svět, asi seš dospělej, předveď to, a nezapomeň na ty roky mezi čtyřma stěnama a nezapomeň na tamto a tohle a...
Bla bla bla.
Stejně mi to nedá. Jako na každém konci školního roku dělám svůj bilan. Letos navíc dělám bilan i všech let předtím. Vlak s názvem škola právě zahoukal v cílové stanici "bac". Ani jsem si nevšiml, že se ta stanice blíží. Asi pod tlakem všech informací, písemek a otázek na zpracování.
V zásadě jde o to, že 95% věcí, co jsem si ve škole nasoukal do hlavy, se tam postupně zdegenerujou na mrtvé nerony a synopse, respektive na škatulky s nápisem "ZAJÍMAVÝ. NO A CO?" A tak, jak vám určitě potvrdí každý kdo už má maturitu za sebou, zůstanou "zkušenosti". Haha, další klišé. Jenže to bych nesměl projít francouzským systémem, kde se otázka "Co tím chtěl básník říci", řeší pořád, neustále a bez výjimky po dlouhé hodiny, i když je čirou náhodou odpověď jasnější než světelnej meč na měsíci. Takže já bych se do toho klišé docela rád pustil.
(Promiň mi, Fulghume, tuhle parodii. Věř mi že je tu hlavně proto, jak mám tu Mateřskou Školku rád.)

Tak tedy, Karnot mě naučil zhruba toto:
· S informacemi ohledně čehokoli nutného a s klíči od školy se vždy poděl. Včas. Nesvěřuj je do nesprávných rukou. Hlavně Cecille ne.
· S administrací hraj fér, dokud ona hraje fér. Pokud se tak už jen tak tváří, můžeš se tak jen tak taky tvářit, a myslet a dělat si svoje. Důležité je, jak své činy pojmenuješ. Odejít večer ze dvora je trestné. Odejít večer ze dvora a koukat na zprávy v televizi v zájmu vlastní informovanosti trestné není.
· Nikoho nebij, dokud není poslední zvonění. Na původce ušpiněných záchodů a křiklounů ve tři ráno se výjimka nevztahuje. Na záchodech splachuj jen do deseti večer.
· Vracej věci tam, kde jsi je našel. Až na třídní knihu.
· Uklízej po sobě, zvlášť rychlovarku a fukárek, pokud možno dřív než přijde uklízečka!
· Neber si nic, co ti nepatří. Ani pomlázky na oslavu Velikonoc ne, mohli by se ti vloupat na intr a prohlásit tě za zloděje.
· Když někomu ublížíš, řekni promiň. Když ti někdo ublíží, zvedni se a běž jinam, za pár dní si stejně řekneš, že toho blbce je ti fakt líto, že je takovej blbec.
· Každé odpoledne si zdřímni. Hodiny filozofie, francouzštiny a dějepisu jsou přesně od toho.
· Každé ráno vstávej v sedm, ať máš čas se nasnídat. Nepřestávej se o to snažit. Nevadí, že výsledek je stejně většinou jen sotva přijití na hodinu v devět.
· Choď brzo spát. O půlnoci je moc brzo.
· Nepřestávej žasnout, jaký mají Francouzi ve všem systém. Nesnaž se ho pochopit a nesnaž se ho otevřeně měnit, v obou případech bys skončil hůř než McMurphy v Kukaččím hnízdě. "Si cela vous plaît pas, allez vous en dans votre pays des sauvages." ("Jestli se vám tu něco nelíbí, vypadněte zpátky do toho vašeho státu divochů") Jen hledej skulinky a řádně jich využívej. Ve všem budou v hojném množství.
· Igelité, asfalité, éternité. S tím nejdál dojdeš.
· Francouzi neumí cizí jazyky. Smiř se s tím a nesnaž se jim opravovat výslovnost. Pokus se nenechat si poškodit tu vlastní.
· Vyhýbáš-li se masu tak jako já, připrav se na pořádné vysvětlování. Všude, nejen ve Francii. Tam to ale budeš mít horší, protože se opravdu, ale opravdu dlouho jí. Nečekej, že by tě někdo náhodou pochopil.
· Nezapomeň na základní životní jistoty každého Francouze staršího třiceti let: responsabilité, sécurité, justification, croissance, dévéloppement, inégalité, pensée. Pamatuj, že užívány v přílišném množství vedou k trvalé demenci.
· Jedna a jedna jsou dvě. Aby to bylo obzvlášť jasné, piš tento axiom pro jistotu na každou volnou řádku písemky, abys měl každý výpočet řádně zdůvodněn. A modli se, ať profesor zrovna neučí také elektroniku.
· Páteční sortie s ostatními Čechy udělá dobře. Pochop to dřív než já, týden před maturitou.
· Do rodinek si radši zbytečně neber počítač. Když už ho tam náhodou máš, neber si žádné učení. Ničil by sis zbytečně záda.
· Sprchy, vychovatelé mladší než ty sám, vychovatelé starší než ty sám, školní jídelna a profesoři angličtiny jsou podezřelé až nebezpečné objekty, ke kterým je až na nutné výjimky výrazně doporučeno se nepřibližovat.
· Nejjednodušší místo na přelézání zdi školy je to co je nejdál od intru.
Mohl bych pokračovat, a možná budu své x-tero postupně doplňovat. Ale nejdřív musím vyhlásit jednu pařbu. Asi tak na týden. Půjdu si zas trochu vypsat ruku, no.
Zahajuju akci: "...(píííííííííp) tě, maturito!"
(Pro bližší pochopení tohoto spisku a jeho konce prosím zkonzultuje Roberta Fulghuma a také mistra Stifflera, pokud jej zastihnete před odjezdem na tábor.)

Dobrý den pane Karnote...

14. února 2012 v 18:35 | Jan Levý |  slohovky na čj
Dopis ztělesněnému Carnotovi


Dobrý den pane Carnote!

Nebo spíš ahoj Karnote? Už jsme staří známí, byl jsi mi svědkem u tolika událostí a sám už mě jen málokdy překvapíš… Tak se neuraz, že Ti od teďka budu jako starému známému tykat. Ostatně to mám v suchu, Ty mi stejně nemůžeš odpovědět. Dneska Ti píšu, protože už se dlouho potřebuju vyzpovídat. Takže pokud dovolíš, schovám se za Tvou bránu jako za mříž zpovědnice a můžeme začít… Hezky potichu, ať to pan ředitel Kaznáv neslyší!

Je to už plných šest let, co jsem poprvé vstoupil na úzkou cestičku, na jejímž konci jsi mě čekal. "Experiment Francie" poznamenal celou třetinu mého prozatímního nanicovatého života. Netuším, jestli je výsledek dobrý, nebo špatný. Zaprvé jsem stále ještě nevylezl ze zkumavky, takže nelze výsledek doopravdy hodnotit. Zadruhé tento experiment není z vědeckého hlediska opakovatelný - mojí cestou už nikdo jiný nebude kráčet úplně stejným způsobem. A za třetí, co je to vlastně dobrý výsledek? Uvnitř jsem zažil hodně turbulencí, zvratů, výbuchů, odtrhování i sloučenin. Nakonec Ti stejně řeknu jako každá padavka, že jsem za ně rád. Jasně že jsem rád, kdo by nebyl, za takovou školu života? Jenže… Moje cesta nebyla vysypaná cukrem a hodně věcí mě po ní bolelo. Už po prvním dni francouzštiny v Praze - první čtyři hodiny v jednom dni - přišel jsem domů a vypustil ven celý oběd tak, jak do mě vešel. Kolik trápení jsem jenom měl s tou řečí evidentně okoukanou od sviní, ve které zapomínají každé druhé písmenko vyslovit a ani nedovedou správně jméno našince přepsat? Po dvou letech, v devítce, jsem vešel do třídy plné Francouzů a chtělo se mi nepopsatelným způsobem brečet. Pořád jsem jim rozuměl sotva každé druhé slovo a pořád jsem se cítil jako největší hlupák. A tenkrát jsem se také zapřísáhl, že už toho mám dost a chci za každou cenu pryč. Nejpozději na konci roku chci pryč, na nějaké slušné české gymnázium, kde si na mě nebudou spolužáci ukazovat, že nemám dotykový mobil, a že nenosím každý den úplně novou košili. Chci pryč!

Cha cha, to jsem se tenkrát přepočítal, co?

Protože pak přišel ten nezapomenutelný únorový den, kdy jsme vyrazili na běžky. Dneska jsou to přesně tři roky a týden navrch. Mojí mamku jsi asi nepoznal, ale věz, že by mě nikdy nepustila nikam takhle za hranice. "Mezi ty žabožrouty? A co tam bude chudák jíst?" Jenže tenkrát byla tak unavená, že když jsem na ní večer u krbu konečně v teple vybalil svůj úžasný plán o třech letech v Dijonu, nakonec kývla a dokonce mi pomohla během týdne zařídit všechny papíry. Chudák, asi si to dodneška vyčítá. "No koneckonců, můžeš to zkusit, když se ti to povede, můžeš to pořád odřeknout." Chyba lávky! Ale podobných případů jsi asi viděl hodně. Taková nabídka se neodmítá, když už jednou projdeš celým tím sítem přijímaček, že ne?

Přešly prázdniny plné povzbuzování odevšud okolo, doma jsme dobalili poslední kufry a já sednul do autobusu směr Dijon. "Ádijé" Praho a všichni. Rodiče mávali jak o život a máma kupodivu nebrečela. Vyrazili jsme do noci a mě celou cestu vůbec nepřišlo, že by se v mém životě stala nějaká změna. Jenže když se přiblížila Tvoje střecha, řekl jsem si "ajéje!". V takové chvíli si někdo vzpomene na Tvou minulost, kdy jsi poskytoval útočiště vojákům, jiný zas na nedobytné středověké hrady a vězení. Představoval jsem si opravdu ledacos, jen ne to, jak jsi nakonec zapůsobil. Ještě po dvou dnech jsem se byl schopný ztratit a hledat přes čtvrthodinu svůj internát. A pak času přidělali v toulouském Airbusu křídla a jeho rychlost začala hraničit se zvukem. Přežít týden ve škole, o víkendu do rodinky, v pondělí do prádelny, ve středu na volejbal, ráno do jídelny, večer do jídelny, žij, funguj, nauč se, co můžeš a hlavně ve zdraví přežij. Občas jsem měl pocit, že se z toho stávám zralým na blázinec, ale ostatní mě utěšovali, že v něm už stejně jsem. Bohužel nemůžu říct, že bych tu mezi Čechy úplně zapadl, rozhodně ne okamžitě. Můj odpor vůči alkoholu ze mě neudělal zrovna oblíbence a společenského člověka. Naštěstí ne každému tento můj "nedostatek" vadil a přece jen jsem si zde s několika lidmi porozuměl.

Co nebylo nikdy ideální, a co nemůže nikdy být úplně stoprocentně ideální, jsou vztahy se sousedem na pokoji. Přesto musím poděkovat všem třem svým sousedům, jmenovitě "velké-hlavě-a-ztělesnění-filozofie" - "Vozovi", "velké-hlavě-a-bláznovi-do-radiokomunikace" - "Márovi" a "velkému-metalistovi-co-mě-naučil-poslouchat-opravdu-všechno" - "Bobovi". Díky kluci, že jste to se mnou vydrželi, všechny hádky o místo, dobu spaní, dobu vstávání, atd. Nebylo to s vámi vůbec lehké, však se mnou taky ne. Tady jsi mě Karnote trošku zklamal, přece jen jsem tajně doufal aspoň jeden rok v samostatný pokoj, ale takhle to taky byla dobrá zkušenost.

Děkuju Ti, že jsi mi umožnil poznat spoustu lidí. Všechny ty rodinky, bez kterých by to tu bylo těžké, až nemožné, všechny příjemné Francouze ve škole, všechny dobré učitele, na které jsem měl spíš štěstí. Jedná se o tolik lidí, že radši skončím, snad se nikdo neurazí. Ty sám víš nejlíp, o koho všeho jde. Hlavní dík ale patří za všechny Čechy, bez nich by to tu prostě nešlo.

Vrátím se ale ještě na chvilku na zem, mezi ty zpropadené Francouze, co dokážou jíst chleba bez talíře a tak krásně drobit na stůl… Těch rozdílů a novot na zpracování tu bylo tolik. Každý den něco, nad čím mi zůstávala hlava stát. Ne vždy to bylo příjemné, pravda, ale vždy to bylo velice, velice obohacující. Teď už třeba dokážu v létě vstávat, aniž by mě na nose šimralo slunce, protože ve Francii se spí potmě s okny beznadějně zahalenými. Obrovský nezvyk. Stejně jako nenošení pantoflů ve škole. Kromě hlavní přestávky žádné přestávky. Jedny záchody na školu se dvěma tisíci žáky. Ve škole nutnost zdůvodňovat úplně všechno. Nové pojmy - Thaletova věta se netýká kružnic, ale trojúhelníků. A páté přes deváté. Hlavně nezapomenout třídnici, aspoň to se nezměnilo. Tady u Tebe se s ní ale jde klidně přes tři školní dvory, čtyři sta metrů tam, čtyři sta zpátky…

Celý můj život tady je jako sen a už od začátku mám mnohem větší svobodu a volnost, než doma u rodičů. Přesto ve mně postupem času uzrálo rozhodnutí se vrátit příští rok do Prahy. Možná jsem přišel francouzské mentalitě trochu na kloub, možná by bylo do budoucna mnohem výhodnější zůstat na vysokou školu tady, ale popravdě už se mi všechny ty bagety, formuláře a vůbec celý místní způsob uvažování poněkud přejedly. Nezlob se na mě, já vím, že to pochopíš. Ostatně nebudu ani první, ani poslední.

Samozřejmě, už pár dní ve mně hrká, o co všechno přijdu a co všechno se změní. Konec nebude jen mému oblíbenému špenátu a sójovým steakům. Zmizí celý dlouhý život tady, zůstanou jen vzpomínky a úsměv nad tím, jací jsme tu byli blázni. Stejně to ale neovlivním - za necelých pět měsíců zazvoní někde u kostela St. Michel zvon a my všichni Češi v posledním ročníku se, tak jako všichni v posledních ročnících před námi, na sebe koukneme a proneseme: "A co teď, Karnote?".

Děkuju Ti za Tvou tichou účast,
Jan Levý

P.S.: Záměrně se Ti nesvěřuji se svými trápeními a štěstím s děvčaty, v duchu karnotských tradic. Buď prosím tak hodný, a vyřiď všem Tvým budoucím českým obyvatelům, ať jsou podobně zticha a nedávají nikde nic znát, je to nejbezpečnější!

P.P.S.: Stejně tak se zdržím komentáře ohledně administrace školy. Stejně pořád naši vrchní vychovatelku Prunelku podezřívám, že se buď naučila česky, nebo to v dohledné době plánuje.

P.P.S.: Nějak jsem zapomněl na karnotské Číňany. Na rozdíl od většiny ostatních Čechů je mám opravdu rád a z některých se stali mí dobří přátelé. Koneckonců ve třídě jim to také skvěle jde a je velká motivace se jim snažit vyrovnat, v rámci zdravé rivality a spolupráce. Takže jen počkejte kamarádi a jen počkej Karnote, rok ještě neskončil! Hein?
 


Večerníček - kam s ním?

10. října 2011 v 23:41 | Jan Levý |  slohovky na čj
Úvodní manifestace studentova
"Ó televize, matko naše, jež jsi před námi na gaučích, ukazuj programy jen nové, přijď v obrazovky své, buď anténa tvá, jako ve střeše tak i v pokoji, zábavu vezdejší dej nám dnes, nechť nic nenaruší tvé vlny, jakož i nic nevzdoruje našim slamníkům, a neuveď nás poděšení, ale chraň nás od nudy,
(neboť tvá je sledovanost i moc i zábava navěky)
Amen"

Ehm ehm…
Snad každý čtenář již někdy podlehl jistému davovému šílenství. Následkem úmrtí známé osoby či vlivem jiné přírodní katastrofy může získat dojem, že právě byl podniknut atentát na jeho vlastní osobu. Pomlčme však o hysterických záchvatech fanynek tragicky zesnulých hokejistů i o jiných nevysvětlitelných záhadách. Položme rovnou čtenáři onu základní otázku, o kterou dnes jde. Kdy poprvé, v jeho zajisté krátkém studentském životě - nechci nikoho urazit a vzbuzovat v něm pocity postaršího vousatého dědka - kdy poprvé musel vytrpět podobný šok? Bylo to při konečném ujištění, že neexistuje Ježíšek? Nebo když dokázal poprvé říci "Ne!"?
Vyjděme ze statistických faktů a předpokládejme nezbytnou nutnost: většina čtenářů tohoto spisku je zhruba autorova věku, a tudíž chodila do školky přibližně ve stejném období, jako on sám. Opět nechci urážet své nóbl spoluobčany, kteří možná podobnou civilizační vymožeností nebyli poznamenaní, avšak většina z nás si na školku určitě pamatuje. A tak tedy zavzpomínejte se mnou na onen památný den třicátého září předposledního roku minulého milénia. Možná to bylo o rok dříve či později, na tom nesejde. Pravděpodobně i ve vaší školce přeskakovala z caparta na mrně a z mrňete na jiného ubožáka zpráva silně připomínající radioaktivní nálož, lehce kombinovanou s vichřicí.
"Zrušili druhý večerníček! Zrušili druhý večerníček!"
Ano, je to tak. Celá školka byla tenkrát doslova paralyzována. Jídelna, kde i jinak docházelo spíše k recyklaci potravin na kompost, mohla skončit směnu rovnou v osm ráno. Jíst nechtěl nikdo. Dokonce ani učitelky se neodvážily ubohá dítka do jídla nutit, jelikož jim byl předem jasný zmar podobné akce. Tento neuvěřitelný zásah do základních životních jistot zůstane nesmazatelně zapsán do paměti všech zúčastněných, včetně rodičů. Především rodičů. To oni museli vše svým ratolestem vysvětlit a vyslechnout si srdcervoucí pláč, mnohem intenzivnější než po odření lokte či pádu z kola.
Čas však plyne a šokující zážitek pomalu, ale jistě upadá hlouběji a hlouběji do zákoutí našich mozkových závitů… Koneckonců, pořád nám ještě jeden Večerníček zbyl! A spolu s ním dál přetrvávají staré zvyky mnohých rodin, jako posílání dětí do postele po tomto pořadu, případně jeho odepření za trest. Pravda, stále sílí mínění, že novější Večerníčky za moc nestojí. Vysvětlujte to ale dětem.
S nejnovější plánovanou reformou by se měl Večerníček přesunout, v zájmu větší sledovanosti, na jiný vysílací čas, poněkud dříve. Nehodlám diskutovat návaznost návratů jednotlivých dětí z jejich mučících ústavů, které nesou čestný název škola či školka. Ale proboha, jak chcete poslat dítě spát po Večerníčku mezi šestou a sedmou hodinou, byť večerní?

Závěrečná modlitba studentova
Ó síly mocné moderního showbyznysu, spojte se a nedejte zahynout Večerníčku, vysílanému již po desetiletí v zemích Českých! Vždyť kterak jinak by bylo lze nechat naši mladou generaci na televizi navyknout, aby i vás mohla po zbytek života sledovat?
Ostatně chápu, že někdo může odvozovat Večerníček od slova večer. Ale kdo chodí v tuto dobu spát? Ani šestileté dítě ne! Vyvstává smělý návrh, jenž by rozhodně neměl zůstat nikterak opomenut panem Dvořákem, ředitelem České Televize. Těch deset minut Vám nic neudělá - přesuňte Večerníček rovnou na desátou večer! A přejmenujte ho na Nočníček, ať mají lingvisté klid…

Kam dál